Čtveračinky 1
Trocha legrace z úst dětí
Učitelka vysvětluje dětem významy slov – homonyma
učitelka:
„Koruna může být penízek, královská, koruna stromu…“
dítě:
„A koruna vir.“
Na vycházce
1. dítě:
„Mně je teplo.“
učitelka:
„Ty máš dvojitou bundu.“
2. dítě:
„Já mám jednojitou bundu.“
Rozhovor o zdraví
učitelka:
„Proti čemu jste očkovaní?“
1. dítě:
„Proti klíšťatům.“
2. dítě:
„Proti mravencům.“
učitelka:
„Víte, z čeho je kostra?“
dítě:
„Z kostek.“
dítě:
„Náš táta jí všechno: masíčko, knedlíčky, šampáňo...“
dítě:
„Dnes budou k obědu medaile.“ (medailonky)
dítě:
„Já mám škytavku a zasekává mně to povídání.“
dítě:
„Já budu mít hodně peněz. Já budu bankovní zloděj.“
dítě:
„Dneska je kapustňáková polívka.“ (kapustová)
dítě:
„Mamka peče fakt dobrej chleba. To byste omdleli, kdybyste ho ochutnali.“
Při poslechu pohádky o krtkovi
dítě:
„Tuhle pohádku znám od dětství.“
Při dívání se z okna na černý mrak
dítě:
„Tam je pěkně hrozně.“
dítě:
„Mně se rodí novej zub.“
učitelka:
„Budeme chodit do solné jeskyně a budeme potřebovat boty crocsy.“
dítě:
„Cože? Boty pro psy?“
dítě:
“Dneska budeme mít k obědu loňský špagety.“ (boloňský)
učitelka:
„Byl ten velbloud jednohrbej nebo dvouhrbej?“
dítě:
„Nulahrbej.“
učitelka:
„Jak se jmenuje maminka štěňátka?“
dítě:
„Štěnice.“
Na zahradě na sluníčku
1. dítě:
„Mně je pěkně teplounko.“
2. dítě:
„Mně je spíš vedrounko.“
3. dítě:
„Já už jsem úplně propálenej.“
Při povídání o dopravní situaci u přechodu pro chodce
dítě:
„Ten pruh je tam proto, aby auto líp brzdilo, kdyby tady šel nějaký přechodec.“
učitelka:
„Ty jsi pravák otoč si ten příbor.“
dítě:
„Ne, já jsem oboják.“
Učitelka měla na sobě tenkou pláštěnku
dítě:
„Hele, proč má na sobě ten pytlíček?“
učitelka:
„Děti, myslíte, že tady bude nějaký poklad?“
dítě:
„Vy jste ředitelka, vy to musíte vědět.“
Dítě se chystá jíst mandarinku
dítě:
„Já to nechci s tou kůží.“
Kluci si před Vánoci prohlížejí katalog s hračkami
1. dítě:
„Já si přeju tohle auto.“
2. dítě:
„Já si přeju tohle auto.“
učitelka:
„Já si přeji, abyste nekřičeli.“
1. dítě:
„Tak to si přej od Ježíška.“
dítě:
„Já mám rýmu. Dneska nemůžu uklízet, protože nemocný děti prostě uklízet nemůžou. To se nedá nic dělat.“
dítě:
„My máme doma experta – taťku. Když máme doma pavouka, tak ho zabije a když máme v nose holuba, tak ho vytáhne.“
V šatně nesvítilo světlo, byl rozbitý vypínač
dítě:
„U nás v šatně došel proud.“
Děti pozorují šneka na lavičce, cestou zpět už tam nebyl
1. dítě:
„On asi spadl.“
2. dítě:
„Ne on se odhlemýžďoval.“
dítě:
„Ta obruč se kolotočí.“
učitelka:
„Netopýři se živí hmyzem.“
1. dítě:
„A taky masem.“
2. dítě:
„Třeba masařkama.“
V leteckém muzeu při prohlížení konstrukce letadla
dítě:
„To je svlíknutý letadlo.“
V minizoo
učitelka:
„Děti, podívejte se, takhle si had svléká košilku.“
dítě:
„A večer si ji na spaní zase oblíkne?“
Při povídání o ptácích
učitelka:
„Lidé jim sypou zrníčka…“
1. dítě:
„… do krmelce.“
2. dítě:
„… do bydlítka.“
Při vyprávění pohádky Čert a Káča
dítě:
„Káča toho čerta úplně zničila.“
učitelka:
„Víte, co je kadidlo?“
dítě:
„Nočník.“
dítě:
„Ta tvoje nová kytara voní jako tátova Tesla.“
dítě:
„Brácha už má v pokojíčku maminkový počítač.“ (počítač po mamince)
Učitelka hraje na flétnu
dítě:
„Fuj, budeš to mít ocucaný.“
dítě:
„Kluci nás byli okukovat v koupelně. Bylo to tak strašný, že jsme jim to musely oplatit.“
Děti pozorují leklou rybu
dítě:
„Je mrtvá, protože se utopila.“
Představení hudebního divadla v MŠ
herečka:
„Děti, víte, co je opera?“
dítě:
„Když je někdo nemocnej a jde na operaci.“
Venku pozorujeme hmyz lupou
dítě:
„To je dobře vidět z týhle lupí vzdálenosti.“
U bazénu
dítě:
„Já se nebudu koupat. Mně studená voda nechutná.“
učitelka:
„Tím můžete zkoumat brouky, mravence…“
dítě:
„Nebo bordel.“
U bazénu
1. dítě:
„Proč to sluníčko zalezlo?“
2. dítě:
„Asi mu byla zima.“
Při prohlížení sov v minizoo
učitelka:
„Dívejte se, jak jim vadí denní světlo a špatně koukají.“
dítě:
„No koukaj blbě.“
Při stavění kostiček
dítě:
„Já mám dobrý vedení.“
učitelka:
„Kdo ti to říkal?“
dítě:
„Já jsem si to řekl sám.“
Cestou z vycházky
dítě:
„Mně už z toho ťapkání bolí kostra.“
Po obědě
dítě:
„To maso mně chutnalo.“
učitelka:
„To bylo vepřový, z prasátka.“
dítě:
„Vepřový prasátko mám rád.“
Venku
dítě:
„Můžu si sundat rukavice?“
učitelka:
„Nech si je, zalezla by ti zima za nehty.“
dítě:
„Ale já je mám ostříhaný.“
dítě:
„Náš taťka má plešatý vlasy.“
učitelka:
„Chutě jsou slaná, sladká, hořká a…“
dítě:
„Smetanová.“
učitelka:
„Jak se jmenuje mládě od pejska?“
dítě:
„Pejsátko.“
učitelka:
„Máš obráceně příbor. Ty jsi levák?“
dítě:
„Ne, ale doma jím levě.“
dítě:
„Pustíš nám tu starožitnou hudbu?“ (středověkou)
dítě:
„Já nekřičím, já mám zaklíčovanou pusu.“
učitelka:
„Zítra bude ve školce pohádka.“
dítě:
„A budou ji hrát lidi nebo vy?“
Děti si přidávají pití
dítě:
„Došla voda, my jsme vodožrouti.“
Emička přišla v čelence z bažantího peří
učitelka:
„Prosím tě, Emi, kdes to ulovila?“
Emička:
„To ulovil děda Jirka na plese.“
Děti stojí před sochami Laurina a Klementa u Škoda muzea
učitelka:
„Víte, co je to za pány?“
dítě:
„No to je přece Vašek s Václavem.“
učitelka:
„Jak se jmenuje mládě od kravičky?“
dítě:
„Bůček.“
Výlet ZOO Liberec
dítě:
„To jsou bílí tygři hokejáři.“
dítě:
„Podívej, tamtem komín je mojí maminky.“ (komín „Škodovky“, kde její maminka pracuje)
dítě:
„Máte kůžovou pastelku?“ (tělovou)
dítě:
„Nesmíme křičet, protože by nám praskly v uších pupínky.“
dítě:
„Já si pletu Ježíška s Večerníčkem a když ho v televizi vidím, tak mně to dojde.“
V muzeu
paní průvodkyně:
„Děti, víte, jak se máte chovat v muzeu?“
děti:
„Hodně!“ (být hodní)
dítě:
„Dneska jsem se nevyspal. Táta chrápal celou noc.“
Děti si vybírají pohádku z CD
dítě:
„My chceme toho chlapa na tom ostrově.“ (Robinson Crusoe)
Při vyprávění pohádky O Popelce
učitelka:
„Na plese se Popelka princi moc líbila.“
dítě:
„Protože měla ty šaty z oříšku.“
učitelka:
„Určitě by se mu líbila i bez těch šatů.“
dítě:
„Ale nahá by se mu nelíbila.“
Povídání o svátku maminek
učitelka:
„Kde můžete natrhat mamince kytičku?“
dítě:
„Na hřbitově.“
dítě:
„Já půjdu na očkování proti klíšťatům a proti pavoukům.“
dítě:
„My bysme chtěli ofotit nějaký chlapský omalovánky.“
Nový chlapec
maminka:
„Už máš ve školce kamaráda?“
dítě:
„Mám.“
maminka:
„A co jste spolu dělali?“
dítě:
„My jsme spolu brečeli.“
Chlapeček utěšuje holčičku
dítě:
„Nebuď smutná, školka není nebezpečná, školka je zábavná přece.“
Při povídání o dopravním provozu
dítě:
„To je křižovatka a tohle kruhovatka.“ (kruhový objezd)
Děti si prohlíží plakát s Michalem Nesvatbou
dítě:
„To by mě zajímalo, jak mohl Michal vylézt z televize.“
učitelka:
„Víte, jak se jmenuje maminka od housátka?“
dítě:
„Housenka.“
Povídání o domácích zvířatech a jejich mláďatech
učitelka:
„Kotě patří ke…“
děti:
„… kočce.“
učitelka:
„Telátko patří ke…“
děti:
„… krávě.“
učitelka:
„Oslík patří ke…“
dítě:
„…Shrekovi.“
dítě:
„Já mám nové letní boty. Protože až bude mamka v porodnici, tak by mně taťka mohl koupit nějaké ošklivé, tak jsme to s mamkou zařídily dřív.“
dítě:
„Můj děda má kameru. Má ji vedle hlavy a kameří.“
dítě:
„To mi nakreslila moje starší bratranice.“ (sestřenice)
1. dítě:
„Já už umím zavazovat tkaničky.“
2. dítě:
„To já, já už umím rozvazovat tkaničky.“
dítě:
„U dědy Standy je sníh.“
učitelka:
„A kde bydlí děda?“
dítě:
„No přeci doma.“
dítě:
„Já budu mít za rok a něco narozeniny.“
dítě:
„Já umím anglicky dobrou noc.“
učitelka:
„A jak se to řekne?“
dítě:
„Normálně PÁ PÁ PÁ.“
Při hledání pohádkové dvojice
učitelka:
„Ke komu patří Cipísek?“
děti:
„K Mance a Rumcajsovi.“
učitelka:
„Ke komu patří Špagetka?“
dítě:
„K masu.“
Při povídání o světadílech
dítě:
„To je ta nováková zem…jako ta nová, co ji objevili.“ (Amerika)
dítě:
„Já umím vyskočit na bruslích tak, že dopadnu na všechny dvě.“
Po příchodu z vycházky
dítě:
„Tam je zima jak v ruským filmu.“
Při kreslení obrázku pro maminku
dítě:
„Moje Lenka má dneska svátek.“
dítě:
„Když se potřebuje čůrat, tak se to nesmí vydržovat.“
dítě:
„Můj táta jezdí modrým autem rychle.“
učitelka:
„Nebojíš se, když jede rychle?“
dítě:
„Ne, vždyť už mi jsou 4 roky.“
V MŠ čekáme návštěvu kouzelníka
paní hospodářka:
„Co když vám kouzelník nechá zmizet paní učitelku?“
dítě:
„Tak máme ještě jednu.“
dítě:
„Samice od jelena je jelenice.“
dítě:
„Mně chutná placatý vajíčko.“ („volské oko“)
Při hraní vědomostní hry s nakresleným otazníkem
dítě:
„Proč je tam ten záhadník?“
učitelka:
„Jak se jmenuje sportovec, který hraje tenis?“
dítě:
„Tenisák.“
dítě:
„My jsme s tátou spadli na kole do kopřiv a měli jsme z toho neštovice.“
V mateřské škole je na návštěvě Městská policie MB
dítě:
„Můj taťka měl šanci být u policie, ale teď pracuje normálně.“
dítě:
„My máme doma přibližovátko.“ (mikroskop)
dítě:
„Budeme mít divadlo a budou tam herci a herky.“
dítě:
„Pavel doma hraje na violoncello a já na piano.“
učitelka:
„Co hrajete?“
dítě:
„Kočka leze dírou, ale já umím jen kočka leze dírou…pod oknem už neumím.“
Cesta z vycházky
dítě:
„Já už se neusměju ani na krok. Mě teď rozesměje jenom jídlo.“
dítě:
„Tady je nějakej mravenec, ale už nechodí, to bude asi nějakej umřetej, má rozbitou hlavu.“
dítě:
„Dneska mám dvě bundy. Jednu slabou a jednu neslabou.“
Oběd
dítě:
„Vona nechce zelí.“
učitelka:
„To není vona, jak se kamarádka jmenuje?“
dítě:
„Markétka, ale vona nechce zelí.“
Děti si posílají papírovou vlaštovku
dítě:
„Nám ta sýkorka uletěla za skříň.“
dítě:
„Já jsem jednou doma spal do čtvrt půl na 11 a koukal jsem jak vrána, když mě taťka vzbudil.“
Kluci si povídají o dinosaurech
1. dítě:
„Tohle je býložravec.“
2. dítě:
„A tohle žlutožravec.“
dítě:
„Když umře slon, tak mu uříznou kliku.“ (kly)
dítě:
„Mě bolí malej palec.“ (malíček)
dítě:
„Já jsem plavčík a Míša je plavčenka.“
Po návštěvě Mikuláše a čertů v MŠ
dítě:
„Já jsem křičela, že ty zlobivce nedáme, oni jsou taky někdy užitečný. Ještě že jich máme málo, tak to jde.“
dítě:
„Koukej, ta bunda má i nohy!“ (kombinéza)
Děti mají vymýšlet co nejdelší slova
dítě:
„Třeba špageta, ta je tááákhle dlouhá.“
dítě:
„Já mám vrtěnku.“ (rtěnku)
dítě:
„Kde je ta světle lidová barva?“ (tělová)
učitelka:
„Do kolika umíš počítat?“
dítě:
„Asi do 400, ale je to unavující …“
dítě:
„Já už nemám zubní pastu, on mně ji někdo vypastoval.“
dítě:
„Já jsem vyhodil to držátko, na kterým vyrostla ta třešeň.“ (stopku)
dítě:
„Budeme mít vystoupení tam, jak jsou ti kosí bratři.“ (ve Sboru českých bratří)
dítě:
„To je pražátko.“ (trsátko)
Kluci si prohlíží knížku o narození miminka
dítě:
„Tohle je břišní trubka.“ (pupeční šňůra)
dítě:
„My jsme jeli metrem a ten metr jel jako blázen.“
dítě:
„Ořechy jsou mokrý, když se narodí.“
dítě:
„Taťka má mercedes a mamka … das auto.“
dítě:
„Já jdu dneska s mamkou k holiči. Ale já se nebudu holit, jenom mamka.“
dítě:
„Táta je holokololenatej:“ (bez vlasů)
1. dítě:
„Pro mě dneska přijde Monika.“
2. dítě:
„??? Monika Bagárová?“
dítě:
„Adélce vyndávali mašle z krku.“ (mandle)
Dítě si zapíná přezku u kombinézy
dítě:
„Já to umím zapínat i vypínat.“
dítě:
„Dnes je k obědu maso a špionky.“ (žampiony)
Odpoledne – z chodby se ozývá klapání bot
učitelka:
„To bude nějaká mamka s podpatkama.“
dítě:
„Cože, mamka s odpadkama?“
dítě:
„Já jsem byl na horách.“
učitelka:
„Kde?“
dítě:
„V Alponoších.“ (v Alpách)
Učitelka odpoledne češe Barunku
učitelka:
„Tak co, Barunko, jakej culík jsi dnes měla?“
Barunka:
„Vždyť víš, že jsem přišla s tatínkem…“
učitelka:
„… víte, jak se to řekne anglicky?“
dítě:
„Já to vím, protože jsem málem Angličan.“
dítě:
„Čepice se nosí na hlavě proto, aby nenastydly myšlenky v hlavě.“
dítě:
„Moje maminka má schovaný v bříšku miminko.“
učitelka:
„A víte, co to bude?“
dítě:
„Jo. Holčička nebo kluk, uvidíme.
dítě:
„Mami, já jsem ti nakreslil obrázek. Jsou na něm kurníky s včeličkama.“ (úly)
učitelka:
„Na jakém stromě rostou šišky?“
dítě:
„Na šišatici.“
Jirka se točí na průlezce
učitelka:
„Jiříku, já to nevidím moc ráda.“
Jirka:
„Tak se otoč.“
dítě:
„Janička dala Lukáškovi pusinku. Já dávám taky pusinky Klárce, ale jí je to jedno.“
Děti si hrají s imitací mobilního telefonu
dítě:
„Ten je živej?“
dítě:
„Táta říká: Neběhej rychle. Rozbiješ si hubu a pojedem do nemocnice. …Teda … obličej.“
Děti se seznamují s hrou, při které musí udělat sochy
dítě:
„A můžeme dejchat?“
dítě:
„Jaké jsi znamení?“
učitelka:
„Ryba.“
dítě:
„Já jsem s taťkou nosorožec.“ (kozoroh)
učitelka:
„Kde bydlí myška?“
dítě:
„V myškárně.“
učitelka:
„Máš hezký boty, kde jste je koupili?“
dítě:
„Tam, kde je prodávaj.“
dítě:
„Hluchavka je rostlina, která neslyší.“
dítě:
„Já už vím, jak se říká malým koňátkům – hříbátka.“
dítě:
„Já jsem doma zpívala do mikrovlnky.“ (do mikrofonu)
Na trampolíně
dítě:
„Já mám ráda tohle gumové skákání.“
dítě:
„Proč má Matěj ty brejle?“
učitelka:
„To má do bazénu, má z vody červený oči.“
dítě:
„To já je mám pořád modrý.“
dítě:
„Mamka chce miminko, ale nám se nevyrodí, my si ho pořídíme.“
dítě:
„Musím si přezout bačkůrky, mám je naruby.“ (obráceně)
učitelka:
„Víte, kde jsou schované vitamíny?“
dítě:
„V lednici.“
Den otevřených dveří – 5. ZŠ
učitelky:
„To jsou ale hodné děti.“
dítě:
„Jo, hodný, kdyby tak věděla, jaký ve skutečnosti jsme...“
K obědu je pití „zelená šťáva“
dítě:
„Jé, zase je ta vodníkova krev.“
učitelka:
„Míšo, ty jsi Filipa uhodil?“
Míša:
„Jo, ale jenom tak přátelsky.“
učitelka:
„Co se vylíhne kvočně?“
dítě:
„Malá pípátka.“
dítě:
„Moje mamka je hodná. Ona všechno ví, i když to neví.“
Dítě chce přejít po kladině, na které sedí učitelka
dítě:
„Pozor!“
učitelka:
„To se říká jinak.“
dítě:
„Prosím, uhni!“
učitelka:
„Martínku, ty jsi dnes nepřijel na bílém koni.“
Martin:
„Když já jezdím do školky s taťkou stříbrným autem.“
